Modalita (lingvistika)

Modalita (z latinského modus - míra, způsob) je v lingvistice vyjádření způsobu platnosti určité výpovědi. Jde o komplexní jev, který zásadně spoluutváří význam věty.[1] Rozlišuje se několik základních druhů modality:

  • modalita skutečnostní – vyjadřuje protiklad reálnosti či nereálnosti výroku,
  • modalita voluntativní – vyjadřuje, zda je realita věty nutná, možná nebo záměrná,
  • modalita postojová – vyjadřuje postoj mluvčího k výpovědi,
  • modalita jistotní – vyjadřuje míru přesvědčení mluvčího o platnosti vyjadřovaného děje.

Pojem modality je v různých jazycích (i velmi blízkých) často definován rozdílně. Je to způsobeno tím, že modalitu lze vyjadřovat velmi variabilními jazykovými prostředky, takže i pod samotný pojem mohou spadat odlišné skutečnosti. Jednotlivé typy modality se v různých výpovědích navzájem kombinují, což vytváří dosti složitou významovou strukturu.[2]

  1. ŠEVČÍKOVÁ, Magda. Funkce kondicionálu z hlediska významové roviny (disertační práce) [online]. Praha: Univerzita Karlova, 2009. S. 5–6. Dále jen ŠEVČÍKOVÁ. Dostupné online. 
  2. ŠEVČÍKOVÁ, s. 6

From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Nelliwinne